Životní příběh autora první česky psané učebnice o astronomii J. F. Smetany

Slyšíme-li jméno Smetana, vybaví se nám hudební skladatel Bedřich Smetana. Někdo vzpomene na jeho nelehké životní osudy, jiný si začne pobrukovat melodii z Prodané nevěsty či z některé symfonické básně z cyklu Má vlast, jiný si jej představí na dřívější tisícikorunové bankovce. Bohužel jen málokdo si pod jménem Smetana představí Josefa Františka Smetanu, autora první české učebnice astronomie a českých učebnic fyziky a dějepisu, nejvýznamnějšího plzeňského obrozence a profesora plzeňského filozofického ústavu, o 23 let staršího bratrance Bedřicha Smetany.

Dětství Josefa Františka Smetany je spjaté s východními Čechami. Jeho děd byl bednářem ve Sloupně a otec Josef byl zaměstnán jako zahradník na panství vévody Petra Birona, vévody Kuronského a Zaháňského, které je velmi dobře známé z Babičky Boženy Němcové díky postavě kněžny Zaháňské (Kateřiny Vilemíny), nejstarší dceři Petra Birona.

František se narodil 24. března 1801 ve Svinišťanech Valburze Smetanové a Josefu Smetanovi jako druhé z pěti dětí. Jeho jediný bratr Edward Jan se později stal řídícím učitelem v nedaleké Úpici. Smetanův rodný dům se nezachoval, ale v obci ho připomíná socha akademického sochaře Aloise Suka z roku 1935 a pamětní deska. Školu František navštěvoval v blízkém Velkém Třebešově. Když mu bylo devět let, zemřel mu otec a matka se s dětmi přestěhovala ke strýci Františkovi do Chvalkovic. Strýc byl sládkem v zámeckém pivovaru, a protože měl společně se svou ženou Barborou jen dcery (první syn - budoucí hudební skladatel Bedřich - se mu narodil až jako jedenácté dítě v roce 1824), věnoval Františkovi skutečně otcovskou péči.

Ve třinácti letech jej poslal studovat na gymnázium v Hradci Králové, kde jej svými názory významně ovlivnil profesor Václav Kliment Klicpera. Dalším podnětem pro rozvoj jeho národního ctění bylo osudové setkání s Josefem Jungmannem během studií filozofie v Praze v letech 1819-1821. Jungmann se stal Smetanovým celoživotním přítelem.

Roku 1821 František Smetana vstupuje do arcibiskupského semináře a o dva roky později se stává členem řádu premonstrátů v Teplé u Mariánských Lázní. Zde dochází k dalšímu osudovému setkání; seznamuje se s Josefem Vojtěchem Sedláčkem, který se stává jeho vzorem a se kterým pak Smetana velmi úzce spolupracuje až do Sedláčkovy smrti. V roce 1825 skládá Smetana řeholní slib a získává jméno Josef. V dalším roce je vysvěcen na kněze a po semestrálním studiu fyziky ve Vídni je v letech 1829-1831 kaplanem v obci Úterý poblíž kláštera v Teplé.

Hlavní životní osudy Smetany jsou spjaty s Plzní. Když v roce 1782 město Plzeň koupilo budovy bývalého ženského dominikánského kláštera, zřídilo v nich šestitřídní gymnázium spravované tepelskými premonstráty (dnes zde sídlí Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje). V roce 1804 bylo gymnázium rozšířeno o dvouletý filozofický ústav. Již zmíněný Josef Vojtěch Sedláček zde působil již od roku 1810 jako profesor matematiky, v lednu 1817 začal vyučovat také český jazyk.

Smetana přichází do Plzně v roce 1831 a vyučuje fyziku. Pověstné jsou jeho experimenty z elektromagnetismu, kterými nadchl i císařovnu Karolínu Bavorskou, čtvrtou manželku Františka I. při pobytu císařského páru počátkem srpna 1833 v Plzni. Experimenty byly nezbytnou součástí jeho přednášek o přírodních vědách pro učně, tovaryše a mistry, které v gymnáziu pořádal o nedělích odpoledne. Tím vlastně inicioval založení nedělní průmyslové školy, která byla v Plzni zřízena v roce 1840. Smetana tuto školu, o kterou byl mezi studenty i dalšími obyvateli Plzně a okolí velký zájem, i nadále velmi podporoval.

V roce 1834 Smetana úspěšně dokončuje studia filozofie v Praze a je potěšen účastí svého staršího kolegy a přítele J. V. Sedláčka na doktorské promoci v listopadu 1834. Smetana ve stejném roce vydává publikaci Obraz starého světa (Obraz starého světa, tj. všeobecná politická historie prvotního věku, od počátku společnosti lidské až ku pádu západní říše římské. Díl I. Praha 1834), kterou později kladně hodnotil i František Palacký.

Ihned po příchodu do Plzně se Smetana připojil k Sedláčkovi a spolupracoval s ním při rozvoji obrozenecké a vlastenecké činnosti. Když pak Sedláček v roce 1836 umírá, přebírá po něm mnohé aktivity a stává se vůdčí obrozeneckou postavou v Plzni. Začíná na gymnáziu vyučovat český jazyk a pro rozvoj českého povědomí zakládá pro studenty při gymnáziu českou knihovnu. Později, v roce 1844, pak stojí u zrodu české veřejné knihovny a studovny na Lochotíně a neváhá využít vlastní finanční prostředky pro rozšíření jejího fondu.

V roce 1840 do Plzně přichází dokončit studia Smetanův o 23 let mladší bratranec Bedřich. Poté, co neúspěšně studoval v Jindřichově Hradci, v Jihlavě, v Havlíčkově Brodě (zde se Bedřich seznámil s Karlem Havlíčkem, s nímž se pak scházel až do jeho smrti) a v Praze, je to jeho poslední šance. Pro Josefa Františka Smetanu je to vítaná možnost splatit závazky vůči svému strýci, který jej společně s ostatními sourozenci živil a Smetanovi umožnil vystudovat. Bedřich v Plzni v roce 1842 studia úspěšně dokončil, a nejen to. Spolu s profesorem Smetanou, kterého pro velký věkový odstup oslovoval "strýčku", se účastnil obrozeneckého života v Plzni. Kromě jiných akcí společně navštívili první český ples v roce 1841, pravidelně se účastnili i dalších vlasteneckých akcí v lochotínských lázních. Pamětní desku připomínající tyto akce a Josefa Františka Smetanu bohužel vandalové zničili.

Při jedné cestě z Lochotína utrpěl 12. prosince 1844 Josef František Smetana vážný úraz. Při husté mlze spadl z kolmého srázu přímo na kamenný stůl a těžce si poranil hlavu. Hned po Novém roce se však vrací do práce a věnuje se zejména vědecké činnosti a psaní učebních textů.

Velmi aktivně se Smetana zapojil do revolučního roku 1848. V květnu vystoupil proti oslavám tzv. Nového svátku, svátku, který se v Plzni každoročně slavil u příležitosti neúspěšného obléhání Plzně husity. Kritizoval jej jako urážku českého vlastenectví. V červnu se za Plzeň zúčastnil Slovanského sjezdu v Praze a v červenci spoluzakládal v Plzni Slovanskou Lípu, po odstoupení jejího přípravného výboru byl v říjnu zvolen starostou a tuto funkci zastával až do 12. února 1849, kdy byl nucen na nátlak nadřízených z výboru odstoupit. Přitom prosazoval zvláště rovnoprávnost českého jazyka s německým a své názory dokládá historickými fakty. Vycházel z poznatků, které získal během svého prázdninového putování v roce 1842, kdy prochodil Plzeňsko a Klatovsko. Tuto rovnoprávnost však nepovažuje za cíl, je mu pouze prvním krokem k úplné rovnoprávnosti obou národů v českých zemích.

Po nástupu bachovského absolutismu byl Smetana pronásledován (přitížily mu i politické básně, například Requiem Rakousku), musel se vzdát vědecké činnosti, a tak se s veškerou energií vrhl na psaní českých učebnic. S nimi již měl své zkušenosti z dřívějších let, kdy kromě již zmíněného Obrazu starého světa (1834) vydal skvělou učebnici astronomie Základové hvězdosloví čili astronomie (1837), dále učebnici fyziky Silozpyt čili fyzika (1842) a dějepisu Všeobecný dějepis občanský (1846). Druhý díl učebnice dějepisu však ztroskotal na cenzuře, učebnice přírodopisu dodnes existuje pouze v rukopisu, a tak vydal jen učebnici fyziky Počátkové silozpytu čili fyziky (1852). Pravděpodobně v tuto dobu se začíná podepisovat Josef František Smetana místo dříve používaného František Josef Smetana.

Poslední roky života Smetanovi komplikovaly také zdravotní problémy. V roce 1853 oslepl, a i když příčina oslepnutí není známa, svůj podíl mělo pravděpodobně poranění hlavy na konci roku 1844 i neopatrné pozorování Slunce v rámci experimentů doprovázejících výuku. V roce 1854 Smetanu operoval dr. Arlt; Smetana po operaci viděl, ale následný zánět jej připravil o levé oko. Protože pravým okem jen slabě rozeznával světlo, trávil hodně času v Mariánských Lázních, kde mu byl průvodcem a společníkem synovec Jan Smetana, pozdější notář v Českém Brodě. V tomto smutném období umírá v Plzni 11. července 1856 Josef Kajetán Tyl a Smetana skládá smutná slova "Kde domov tvůj, kde domov tvůj" doprovázející Tyla na poslední cestě. Slova Smetanovy písně jsou dnes vytesána na náhrobku Tylova hrobu na Mikulášském hřbitově v Plzni. Smetana v roce 1857 absolvuje další operaci očí na pražské klinice u profesora Hasnera, a to operaci úspěšnou. Navíc je v srpnu 1859 odvolán Alexandr Bach, a tak se Smetana vrací do školy i k vědecké práci.Socha Josefa Františka Smetany stojící před Studijní a vědeckou knihovnou v Plzni v parku, který nese jeho jméno "Smetanovy sady".
Autor: Radka ŽákováNedlouho poté, 18. února 1861, však umírá na zápal plic. Jeho pohřeb se stává masovou demonstrací české Plzně a prakticky okamžitě začíná sbírka, jejímž výsledkem je socha stojící od 12. listopadu 1874 v parku před jeho působištěm, dnešní Studijní a vědeckou knihovnou Plzeňského kraje. Autorem sochy byl sochař Tomáš Seidan a autorem podstavce Tomáš Nechutný podle návrhu architekta Josefa Khodla. Také park nese jeho jméno - Smetanovy sady. Smetana byl pohřben na Mikulášském hřbitově, kde byli v té době pohřbíváni nejvýznamnější občané Plzně. Jeho hrob je umístěn poblíž hrobu jeho přítele Josefa Vojtěcha Sedláčka. Také v rodných Svinišťanech byla Smetanovi odhalena pamětní deska, a to v roce 1883.

Jak si váží Plzeňáci svého Smetany? Na Smetanu se v Plzni nezapomnělo. Tomu nasvědčuje pomník ve Smetanových sadech i internetové stránky města, kde je Smetana uveden spolu se Sedláčkem mezi dvaceti třemi nejvýznamnějšími občany města.

Smutnější však byl ještě nedávno pohled na Smetanův hrob na Mikulášském hřbitově. Neutěšený stav zřejmě pochází již z padesátých let 20. století. V 60. letech si s hřbitovem plzeňští představitelé nevěděli rady. Svědčí o tom například to, že 12. 4. 1963 byl hřbitov zapsán do státního seznamu nemovitých kulturních památek a hned 11. 10. 1963 rada městského národního výboru rozhodla o jeho zrušení. Jak uvádí profesor Viktor Viktora v článku Pax iiscum − Plzeň, Mikulášský hřbitov I., náměstek předsedy Ladislav Čada přitom prohodil: "S tím hřbitovem žádný sraní. Tyla odvezem do Kutný Hory a ten zbytek buldozerem shrneme do řeky."

Teprve v roce 2017 byl u příležitosti 100. výročí (ČAS) náhrobek podle historických fotografií zrekonstruován a velkou zásluhu na obnově měl zejména předseda Západočeské pobočky ČAS Mgr. Josef Jíra, který ve spolupráci s představiteli Správy veřejného statku města Plzně prosadil projekt na rekonstrukci náhrobku. Restaurátor Petr Círl opravil sokl a umístil na něj kříž i přesnou kopii destičky se jménem. Město Plzeň přispělo na opravu částkou 42 tisíc korun.

Zrekonstruovaný náhrobek s křížem byl odhalen v průběhu konference o J. F. Smetanovi, který v rámci Smetanovských dnů uspořádala v březnu roku 2017 Západočeská pobočka ČAS a ve spolupráci s Plzeňskou filharmonií, Pedagogickou fakultou Západočeské univerzity v Plzni, Západočeským muzeem v Plzni a Hvězdárnou v Rokycanech a Plzni. V rámci konference byla kromě jiného podrobně debatována otázka data Smetanova narození. Podle matričního záznamu je datum narození Josefa Smetany 24. 3. 1801. Ovšem již za jeho života se udávalo datum narození 11. 3. 1801, jak o tom svědčí nápisy na všech pamětních deskách i na náhrobku. Číslo 11 je, ale v matrice uvedeno jako číslo popisné domu, v němž se Smetana narodil.

O tom, že osobnost J. F. Smetany byla velmi všestranná, svědčila i druhá konference pořádaná o dva roky později. Autoři příspěvků se následně sdružili a v roce 2019 vydali monografii Josef František Smetana a jeho doba, která podrobně mapuje nejenom jeho životní osudy, ale i jeho dílo.

Autor: Miroslav Randa

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Konference o životě a díle Josefa Františka Smetany 2017
[2] Reportáž o náhrobku na ZAK TV (v čase 9:30)
[3] Fotogalerie z akce v roce 2017
[4] J. F. Smetana na wikipedii
[5] Publikace Základowé Hvězdoslowj, čili ASTRONOMIE v elektronické podobě