Putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XV - Stanislav Vydra
Už podeváté se v našem putování zastavujeme na Olšanských hřbitovech. Tentokrát se podrobněji seznámíme s životem a místem posledního odpočinku matematika Stanislava Vydry.
Stanislav Vydra (* 13. 11. 1741, Hradec Králové; † 3. 12. 1804, Praha)
Matematik, pedagog a národní buditel. Od roku 1750 studoval na královéhradeckém jezuitském gymnáziu, o sedm let později vstoupil do řádu Tovaryšstva Ježíšova. Následně se vzdělával v Brně, Klatovech a v Praze. V roce 1764 skončil studium filozofie a začal se zabývat matematikou a fyzikou. V klementinské koleji měl na mladého Vydru největší vliv matematik, fyzik, astronom a příznivec osvícenství Joseph Stepling (1716-1778), který si jej vybral za svého asistenta.
Vědec v kněžské sutaně
V roce 1769 byl Stanislav Vydra vysvěcen na kněze. Jelikož veřejně projevoval vlastenecké cítění a propagoval českou historii i jazyk, řád jej odsunul do Jičína a později do Vilémova. Steplingovou zásluhou se však Vydra vrátil do Prahy, kde od roku 1772 působil jako univerzitní profesor elementární matematiky. Zanedlouho patřil k nejuznávanějším pedagogům (společně se Steplingem a Tesánkem), což byl pádný důvod pro jeho další setrvání na akademické půdě i po zrušení jezuitského řádu. Byl znám jako vynikající řečník, a tak jej často zvali, aby o významných svátcích kázal v pražských kostelech. Kázání vedl většinou v českém jazyce.
Akademická dráha a kříšení jazyka
V letech 1789 a 1799 zastával funkci děkana filozofické fakulty, v roce 1800 se stal rektorem celé pražské univerzity. Jeho zájem nepatřil jen vědě, ale jak již bylo předznamenáno také obrodě českého jazyka. V tom ho utužila četba starších nábožných a dějepisných prací, především jezuity a historika Bohuslava Balbína (1621-1688). Vydrův vztah k češtině ilustruje následující výpověď: "/.../ ano rozhněval se pokaždé nemálo, kdykoliv slyšel nebo se dočetl, že se jazyk jiný na ujmu českému u nás rozšiřuje, aneb co do bohatosti a jadrnosti s ním na roveň klade aneb dokonce jemu se přednost dává. Pročež hněval se nemálo na Dobrovského, Ungra, Pelcla a j., kteří tehdáž jazyk český pokládali již za odumřelý, anobrž nepochyboval o zdaření se usilování a prací, kteréž Kramerius, Thamové, Tomsa, Puchmír a j. tehdejší vlastimilové k oživení a vyzdvižení národnosti naší před se brali, anobrž hlásával to zřejmě přátelům a posluchačům svým, »že ani sami dědicové čeští toho nedopustí, aby jazyk tak vzácný, bohatý, vzdělaný a starožitný, aby náš jazyk svatováclavský měl zahynouti a jazykem cizím naprosto vytištěn býti, anobrž že zase ožije a rozšíří se tak, jak to bývalo za časů otce vlasti naší císaře Karla IV. a císaře Rudolfa II., kde jazyk ten měl právě svůj věk zlatý«."
Vydra svým vlastenectvím ovlivnil celou řadu studentů, z těch známějších jmenujme např. bratry spisovatele Jana a Vojtěcha Nejedlých, básníka Šebestiána Hněvkovského či jazykovědce a překladatele Josefa Jungmanna. Právě poslední jmenovaný líčil Vydrovu postavu slovy: "Dobrý, jak jich málo v světě, člověk, pěstoun, kněz i Čech." V Elegii na smrt Stanislava Vydry Jungmann vyjádřil vděčnost "za vlastní probuzení".
Spisovatel Alois Jirásek Vydrovu postavu zachytil v románu F. L. Věk. Profesor Vydra se tak stal i jednou z postav známého černobílého seriálu z roku 1970, kde tuto roli ztvárnil herec Martin Růžek.
Učitel, to především
V úrovni odborných prací, které publikoval v prvních letech svého univerzitního působení, nepředčil Steplinga ani Tesánka, ale o to významnější byla jeho pedagogická činnost. Vychoval celou řadu následovníků, mezi něž se řadí např. i matematik Bernard Bolzano (1781-1848).
Poslední díla si už nepřečetl
Na začátku roku 1799 mu začalo slábnout levé oko, v červenci na něj již vůbec neviděl. Dne 22. ledna 1803 oslepl i na druhé oko a ze školy jej museli odvést. Ale ani nadále nezahálel. Čas věnoval skládání latinských epigramů (dílko Epigrammata vyšlo v roce 1804) i vědecké práci. Jeho záměrem bylo napsat učebnici matematiky v českém jazyce. Text diktoval dvěma studentům, kteří u něj bydleli v podnájmu, a tak vznikla knížka Počátkové aritmetiky. Jejího vydání se však již nedočkal. Několik měsíců po sepsání náhle zemřel raněn mrtvicí. Dílo vyšlo posmrtně v roce 1806, korekturu knihy zajistil Vydrův nástupce na katedře matematiky Josef Ladislav Jandera (1776-1857).
Novinový nekrolog ze 7. prosince 1804 uvádí následující informace: "Dne 3 toho v noci usnul tu v Pánu vysoce důstojný a vysoce učený Pan Stanislav Vydra, bývalý Jezuita, Doktor filozofie, titulární kanovník, nynější cís. kr. direktor mathematiky a fyziky, a jubilírovaný profesor mathematiky, v 63 roce svého nábožného a příkladného života, a včera velmi slavně pochován byl." V roce 1814 byla Vydrovy v prostorách univerzitní knihovny odhalena busta, která se dnes nalézá v budově Matfyzu na Karlově, a to nad schodištěm před velkou posluchárnou.
Dvojí datum úmrtí
V literatuře se objevuje jak datum úmrtí 2. prosince (např. Ottův slovník naučný, Kdo byl kdo do 1918 nebo Fyzika v kulturních dějinách Evropy: Romantici a klasikové), tak i 3. prosince. Pro stanovení jediného správného data je třeba vycházet z dobových záznamů, tzn. tisku a matriky zemřelých. Podle úmrtního zápisu zemřel Stanislaus Wydra 3. prosince roku 1804 v Praze na Starém Městě v domě čp. 589.
Vydrův pohřeb se uskutečnil 6. prosince 1804 na I. hřbitově pražských Olšan. Konkrétní místo jeho posledního odpočinku dnes již není možné nalézt, náhrobky nalézající se v blízkosti kostela sv. Rocha byly zrušeny. Na Vydrovu připomínku nechal Klub za starou Prahu hned u přístupové cesty 2. oddělení II. hřbitova vztyčit kovaný pomník. Jak je možné posoudit z přiložených fotografií, pomník by zasloužil restaurátorský zásah a nápisová tabulka nový text.
Zdroje:
Kramériusovy císařské královské pražské poštovské noviny [online]. 1804, roč. 16, č. 49, s. 196 [cit. 2014-12-25]. Dostupné z: https://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7116788
Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. Díl 27. Vůz-Żyżkowski. Praha: J. Otto, 1908, s. 21-22.
AUGUSTA, Pavel, a kol. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 4. vyd. Praha: Libri, 1999, s. 460. ISBN 80-859-8394-X.
KRAUS, Ivo. Fyzika v kulturních dějinách Evropy: Romantici a klasikové. Vyd. 1. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2009, s. 70-73. ISBN 9788001043240.
PŮLPÁN, Zdeněk. Cordatus Bohemus (13.11.1741 - 3.12.1804). Pokroky matematiky, fyziky a astronomie [online]. 1999, roč. 44, č. 4, s. 313-314 [cit. 2014-12-25]. Dostupné z: https://dml.cz/handle/10338.dmlcz/141009
Stanislav Vydra. (Nástin životopisný). Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky [online]. 1872, roč. 1, č. 1, s. 1-6 [cit. 2014-12-25]. Dostupné z: https://dml.cz/handle/10338.dmlcz/116990
Stanislav Vydra. (Nástin životopisný). [Dokončení]. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky [online]. 1872, roč. 1, č. 2, s. 49-54 [cit. 2014-12-25]. Dostupné z: https://dml.cz/handle/10338.dmlcz/122471
ŠTĚPÁNEK, František. Ještě jednou o Stanislavu Vydrovi a jeho době (Čtyři poznámky k jednomu článku). Pokroky matematiky, fyziky a astronomie [online]. 2001, roč. 46, s. 159-162 [cit. 2014-12-25]. Dostupné z: https://dml.cz/handle/10338.dmlcz/141076 Archiv hl. m. Prahy, fond: Sbírka matrik, Kostel sv. Františka, sign. FR Z3, strana 105.
Autor: Vojtěch Kemenny s přispěním Martina Vlacha a Luboše Svobody
Úvodní foto: Stanislav Vydra (Autor: neznámý