ČAS v době růstu a budování - J. Šimáček
... V březnu 1920 zahlédl jsem ve výkladu Ottová nakladatelství na Karlově náměstí modravě šedý sešit prvního čísla "Říše hvězd". Hned jsem si je koupil. Ještě pár čísel ojediněle koupených a zájem o českou astronomickou společnost projevil se přihláškou za člena a pilnou návštěvou schůzí a přednášek v posluchárně profesora J. Svobody u Sedlerů. Zatoužil jsem pochopitelně po dalekohledu, achromatickou čočku průměru 4 cm jsem měl a tak jsem se vypravil na koupi okuláru do továrny bratří Fričů. Továrník Frič mi sestrojení dalekohledu rozmlouval a na pěkných fotografiích mi dokazoval, že je pohodlnější a lepší sledovat astronomii na takových snímcích. Když pozoroval, že se mu nepodařilo mne přesvědčit, daroval mi okulár o ohnisku 10 mm. Jeho dobře míněné rada nepadla na úrodnou půdu. Netrvalo dlouho a měl jsem papírový dalekohled 30krát zvětšující. Ale ani to nestačilo. Ve čtvrtém čísle čtvrtého ročníku Říše hvězd uveřejnil inž. Viktor Rolčík návod na broušení zrcadla pro reflektor. Ihned jsem se pustil do práce.
I v polední přestávce dojížděl jsem tramvají z Křižíkova závodu v Karlině do svého podnájmu v Malé Štěpánské, abych výrobu zrcadla uspíšil. Brzo jsem přinesl vyleštěné, ale nestříbřené zrcadlo do členské schůze a uslyšel jsem, že je sice krásné, ale, že jistě nebude opticky dokonalé. A byla to pravda. Když jsem se seznámil s Foucaultovou zkouškou, opravoval jsem zrcadlo dvakrát. Přesto se mi podařilo zhotovit dalekohled do velmi příhodné oposice Marsu v srpnu 1924. Když jsme s mojí snoubenkou prvně zkoušeli kvalitu zrcadla pozorováním Měsíce, domnívali jsme se, že jsme zvláštními vyvolenci štěstěny, že vidíme výbuch sopky na okraji Měsíce, neboť jsme zapomněli na to, že právě skončil zákryt Aldebarana. Nadšeni výkonem našeho dalekohledu, žádali jsme, - ovšem bez úspěchu - na ministerstvu strojírenství o povolení k pozorováni na věži bývalé Strojovny - nyní Sportovní haly - na výstavišti. Tak daleko šlo nadšení inspirované přednáškami a časopisem Astronomické společnosti. Návštěvy schůzí a přednášek staly se nejen tmelem mojí známosti a tím i základem mého manželství, ale i záchranou v době nezaměstnanosti. Když v roce 1926, po narození naší dcery, zlikvidovala Úvěrní banka některá oddělení Křižíkova závodu - mezi nimi i oddělení, které jsem vedl, octl jsem se na dobu jednoho roku bez zaměstnání. V nejkritičtější chvíli vybojoval pro mne, bez mé žádosti, člen výboru dr. Schneider zaměstnáni v Meteorologickém ústavu, kde jsem setrval, dokud jsem nenašel zaměstnání ve svém oboru. Tím se prohloubily moje amatérské znalosti meteorologie a vedlo to po létech i k bližšímu styku s dr. Schneidrem na tomto poli.
Nemohu nevzpomenouti krásných přednášek na členských schůzích, z nichž snad nejvíce na mne zapůsobily přednášky prof. dr. Nušla o hvězdných obrech a trpaslících. Vedle výsledků astronomických bádání zaujaly mne ty důmyslné, nepřímé metody astronomického výzkumu snad nejvíce. Jaký to triumf vědy!
Na sobě i na jiných pozoroval jsem zušlechťující vliv astronomie, která nejen staví člověka na jeho správné místo ve vesmíru a tím krotí jeho domýšlivost, ale dává mu i povznášející pocit, co vše zmůže hloubavý lidský duch. Říká se někdy o astronomii, že je vědou únikovou. Snad pro někoho, ale určitě musí každého morálně povznést.
Toto moje přesvědčení vedlo mne k propagaci astronomie, a to podle zásady neudivovat čtenáře nebo posluchače úžasnými výsledky astronomického badání, kterým by prostě musel věřit,(kdyby chtěl}, ale seznámit ho s podivuhodnými, mnohdy velmi vtipnými způsoby, kterými tohoto poznáni bylo dosaženo. Dalším logickým důsledkem musela být podpora České astronomické společnosti, pokud to moje skromné možnosti dovolovaly.
Moje snaha asi neušla pozornosti výboru a tak jsem byl 15. 3. 1926 nečekaně zvolen revisorem. Moje sepětí s ČAS se opět více utužilo.
Jaké štěstí, setkáte-li se v životě s ušlechtilým a vzdělaným člověkem. A takových poznal jsem nejvíce právě v ČAS.